Po pláži v gumovkách a bundě, aneb severní vítr je krutý :-)

Do Polska vyrážíme až na samotný sever země, k moři. Naším cílem se stalo lázeňské městečko Mezizdroje, a protože jsme Polsko nikdy nenavštívili, byli jsme napjatí, co nás tam asi čeká.

Ubytování s „háčkem“

Ubytování jsme sehnali přes Booking, ale byl to celkem oříšek. Kvůli možným opatřením jsme ubytování řešili až na poslední chvíli, a tak je dost možné, že už bylo přebrané. Nejsme nijak vybíraví, a nemusíme mít nějaký luxus. Ale víme, co rádi máme a z čeho neslevíme. A tady jsme narazili. Většina ubytování byla, jak jen to napsat, nic moc. Na fotkách je něco málo z možností ubytování 🙂

Přesto se Pájovi povedlo najít jeden pěkný byt, který byl i na super místě. Vše jsme měli pár kroků. Ať už hlavní třídu nebo moře. V tomhle je Pája prostě machr, dá si tu práci a denně hledá a porovnává nabídky z různých stránek a vždycky vybere to nejlepší za super cenu. Stráví nad tím sice dost času, ale jiná kratší cesta ke krásnému ubytování za přijatelnou cenu nevede.

 

Celkově si troufnu tvrdit, že v Polsku se na důkladný úklid moc nezaměřují. Ale každý národ je nějaký. Berme to tak, a pojďme se podívat na ten „háček“.

Háček jménem parkování

Ubytování seženete za pěkné peníze, ale ve většině případech si doplatíte ještě za parkování. A to byl boj po celou dobu pobytu. V Mezizdrojích je spousta placených parkovišť, kde můžete nechat auto klidně týden, ale počítejte s cenou od 25 do 40 zlotých(1 zlotý = 6 Kč) za den. V ulicích jsou automaty (35 zlotých na den), kde musíte krom víkendu také platit stání. A místa, kde se neplatí a můžete tam stát, tak o ty je boj, protože těch je tam opravdu málo. Takže i s těmito náklady raději počítejte.

Úsměvné bylo, že každý místní, kdo má u domu sebemenší plac, tak ho pronajímá turistům na parkování. Obětují zahradu, a celý den sedí u vjezdu a čekají, kdo si u nich zaparkuje. My v Polsku byli na konci srpna, ale nechci to tam vidět, když je hlavní sezona v plném proudu. To musí být parkovací peklo.

Agentura vám nabídne parkování, ale opět je to plus k částce pobytu. Nicméně my to vyřešili tak, že jsme zaparkovali na naplaceném místě (po půl hodince kroužení jsme měli štěstí), ale protože jsme i výletili, tak když „naše“ místo odpoledne volné nebylo, zaplatili jsme si stání na ulici , kde od 22 hodiny večer do šesti do rána se platit nemuselo. A tak Pája, když šel ráno běhat auto zas přeparkoval na to „naše“ místo. Byli to hrozný škatulata, ale ušetřili jsme tím plno peněz.

Já v bundě, oni v plavkách! Kdo je tu blázen? 🙂

A teď už na pláž, to bude příjemnější 🙂 Baltské moře je úplně jiné než jaké jsme do teď znali. A písek na pláži nás také na první šlápnutí překvapil svou konzistencí. Třeba v Itálii je písek hrubý a cítíte jeho jasnou strukturu, ale tady? Konzistence jako hladká mouka! Úplně hlaďounký, bez zrnek.

 

Na plážích jsou lidé za každého počasí a ve chvíli, kdy my si na sebe brali bundy kvůli větru, polské děti se s radostí čvachtaly ve vodě a dospělí odpočívali na dekách v „ohrádkách“, které mají za účel ochránit před poletujícím pískem. Chvíli jsem přemýšlela, kdo je tady blázen. jestli já ve dvaceti stupních v bundě a nebo ti ostatní lidi :-)Ale zkrátka jsou zvyklí na jiné podmínky. A i větrné počasí je pro ně počasí na koupání.

Z pláže na molo

Už na pláži vás zaujme přes sto let staré molo, kde je spousta obchodů, restaurací a taky diskotéka, kde to žije v noci. Molo je 395 metrů dlouhé a slouží zároveň i jako přístav pro lodě, které odsud plují třeba do polského Svinoústí, kam vás na skok vezmeme i my 🙂 nebo do německých měst Ahlbeck a Heringsdorf. A když se zadíváte z mola na pravou stranu do dáli, uvidíte vyhlídku Kawcza Gora. Odsud je vyhlídka vzdálená po pláži 1 km, neváháme a jdeme tam.

Vyhlídka Kawcza Gora

Našim dalším cílem v Mezizdrojích byla vyhlídka Kawcza Gora. Vyhlídka je otevřena nonstop a je součástí Wolinského národního parku. Na první pohled celá stavba nepůsobí moc důvěryhodně. V roce 2019 ji museli opravovat kvůli sesuvu půdy. Ovšem opravu zajistili tak, že pod betonové tvárnice dali pytle s pískem. A nejspíš vlivem počasí se pytle trhají a písek se sype pryč, co bude až se vysype všechno?

No, honem nahoru do schodů. Nahoře si užijte krásný výhled na Baltské moře, které je o dost tmavší než jaké známe třeba z Itálie. Svým vzhledem v nás probouzí respekt. Ale my neleníme a jdeme dál. Protože teď přijde třešnička na dortu hlavně pro kluky.

Vojenské bunkry, to je něco pro kluky!

Od vyhlídky směrem vpravo se jde zpět do města na hlavní nákupní třídu. My se vydáme vlevo a jdeme po pěkně udržovaných lesních cestách ke starým vojenským bunkrům. Oliverek si bere klacík a už cestou si s taťkou hrají na vojáky. Když přicházíme k prvnímu bunkru. Do některých se dá jít i dovnitř, ale většinou je tam akorát bordel.

 

Každopádně dobrodružství to pro děti určitě je. Bunkrů je hned několik, míjíme i různé stavby, kde cvičili mladé vojáky. Cestou jsou informační tabule, kde jsou dobové obrázky. A na konci trasy se ocitnete na útesu. Je tam plot, který když přelezete, dostanete se na neoficiální vyhlídku s výhledem na moře a pláže o kus dál od těch přelidněných. Je to krásný výhled, ale nezapomeňte být opatrní – je to výška!

Baltischer Miniaturpark

Pobřeží Baltského moře má přibližně 8000 km, ale díky parku miniatur tuhle vzdálenost překonáte za cca 45 minut. Z centra to jsou asi 2 km, ale jezdí sem výletní vláček zdarma, což nás mile překvapilo. Vláček dobře poznáte, má na sobě napsáno, že jde o bezplatný odvoz do parku miniatur. Vláček odjíždí co 15 minut.

V parku navštívíte devět pobaltských států ( Polsko, Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Rusko, Litva, Lotyšsko a Estonsko), a podíváte se na 30 miniatur staveb. V těchto parcích máme ve zvyku zkoumat, kde už jsme byli a kam se určitě musíme ještě podívat. A zrovna tady jsme si mohli odškrtnou Dánsko a Švédsko. Vy si článek z těchto zemí můžete připomenout zde.

Vstupné do parku je přijatelné. Dospělý zaplatí 23 zlotých, děti 19 a děti do tří let mají vstup zdarma. Otevírací doba se mění podle ročního období, takže si konkrétní informace nastudujte tady. Součástí parku je i rychlé občerstvení, kde jsme si dali kávu, ale jídlo jsme si koupili až ve městě – ochutnáte zapienkanky? Zapečenou bagetu dlouhou tak půl metru se sýrem, šunkou nebos tím, co máte rádi?

Padla mi brada až na zem, kde? V Oceanáriu!

Na tohle místo jsem se těšila nejvíce já. V oceanáriu jsem nikdy nebyla, ale tušila jsem, že to bude pecka. A taky že jo. Pája si musel vzít na starost Oliverka, protože já byla úplně mimo z té krásy. Oceanárium má několik pater, a stovky druhů podmořských ryb a živočichů. Ani jsem neměla představu, kolik těch „potvůrek“ v mořích a oceánech je.

Takže od žraloků, přes tropické ryby až po piraně a kraby. Mě fascinovaly nejvíce ty barvy a tvary některých ryb. Pokud chcete vidět i videa z Oceanárie, určitě se podívejte k nám na INSTAGRAM, kde ve výběru z Mezizdrojů najdete videa a fotky. Vstupné platí pro děti i dospělé stejné, a to 15 zlotých. Rozhodně to stojí za to. A to nejlepší opět na konec – poslední horní patro patřilo dětem.

Interaktivní část výstavy, kde si mohli zahrát na obrazovkách hry s podmořskou tématikou. Chytat ryby, přivolat žraloka nebo si zkusit kvíz o rybách. Nechyběla ani houpačka a hračky pro ty nemenší, lodička, kde si můžete zahrát třeba na piráty. A uprostřed téhle místnosti je žralok v životní velikosti. Blíž se k tlamě plný ostrých zubů asi nedostanete, tak nad návštěvou Oceanária určitě neváhejte.

Tím to pořád nekončí!

A to pořád není všechno, co jsme v Polsku zažili. A co Mezizdroje nabízejí. Bylo tam třeba ještě muzeum voskových figurín, výstava myší nebo lega. Vyžití s dětmi naprosto parádní. A protože by tohle byl až příliš dlouhý článek, rozdělíme ho na dvě části. A v té druhé části se podíváme trajektem do Svinoústí 🙂 Těšte se, bude to opět stát za to!